- z porcelánu

porcelánka z porcelánu, pobledlá zvedá se od kulatého stolku.
těch ale je v té slavné ulici kavárenských požitkářů.
přede jí na poplach vysmátý vrah. kouká kolem, nevidí ani jeho bílý čepec.
on pokuřuje marijánku, porcelánku v levé ruce, kafe jak noc. sleduje její ladně zvedající se paži, upraví si spadlý pramen.
napije se a raději zvedá se od stolku. pobledlá.
smývá všechna pokušení v porcelánu. nepohlédne do zrcadla, rovnou zamíří k pultu.
platí za kávu, zdvořile a s úsměvem se loučí a v tom - je tam on.
vysmátý, nohy křížem, užívá si sladkou kremroli.
jak by si taky dala. tolik důvodů by si pro ni našla. 
jeden pádný otočí ji ke dveřím, zlý vrah štíhlých dam.
bez cukru porcelánka otevírá dveře patisserie.
je to den jak z obrázku.
míří k jezeru bez dárku.
bez potěšení.

- es.

/Paříž (2019), Praha (2015)/