Pomíjivost //

Probouzející se vnitroblok ze šedých plášťů vynáší nohy mé do výšin. Kapky ranní rosy co necítím, jen si je se slepenými řasami něžně čechrám na tom zamračeném mráčku v mojí hlavě. Z tmavých koutů mě odvádí jasně zářící jiskra z cesty do Orangerie. 

Za vůně heřmánku nesu se zas do setmělého okamžiku rána s černou kávou a cigaretou před obzorem možností, marně vybavuji si druh stromu  u nějž jsem stála.

Obavy plují jako v moři plném žraloků, místo slané vody žluč a místo ostrovů mé orgány. 

Světlo je čím dál více ostřejší. Pak zas upadá do věčného spánku, do takového těžkého. Avšak věčným se pouze zdá v zajetí neutuchajících, řvoucích myšlenek.

Jako i jiná svítání přebíjí snídani leknínů i první letní úsvit na prázdné ulici, oteklá chodidla a uplakané oči.

Nejraději bych si lehla do trávy a pozorovala jezírko v objetí prázdných židliček. Jediné co vytrhává mé hořící noty dopadající na struny nervů je přítomný okamžik. To nejčistější co nám Vesmír dává.

Věčné lekníny mizí, stejně tak prázdné tělo s chaotickým strachem. Hořkost na jazyku a krutá slova. Nástroj ohrožující další bytí. Tolika tříštivých myšlenek nese své následky, bolavá schránka je projevem rozhodnutí. Volání o záchranu. Záchranu jenž si mohu poskytnout pouze sama.

Hladí mne po vlasech a do ucha tiše šeptá, odhaluje mrtvolný šum a dává jej na druhou stranu hranice - pomyslné čáry co občas vidím jen já. Sladce polévá mé rty a drží obal strachu, radosti, lásky i trpkosti. 

Jako zhroucená skála co stojí tisíciletí na stejném místě, třese se mé srdce. 

Nad ránem usínám.

Nad ránem se probouzím.

Zhasínám rozsvícená světla, Slunce sílí. Jedna uschlá kytice stále levituje v prostoru, druhá vítá mne pokaždé, když pohlédnu do centra hřejivého laskání domova. Prostor stejný jako v myslích veškerého života v nekonečnu. Domov odrážející jako zrcadlo mé emoce. 

Nyní sedím u čistého stolu. Domov zářící kdekoli, kde pluje dech z Tvých úst. 

Z půl páté ráno stává se půl šesté, děkuji „dámám“ - hodinovým ručičkám za informaci.

A stejně jako i Tvůj dech plují naše myšlenky. Stejně jako náš domov není jen prostorem i mysl se vzdušnými zámky, vonícími květinami i hnijícími jablky se neustále mění.

Brno, Červen - 2021//